YOU ARE WHAT YOU EAT

 

Jako jo, něco na tom bude. Na jednu stranu strašně závidím těm, kteří jídlo neřeší, nikdy neřešili a ani řešit nebudou. Musí to být hrozně OSVOBOZUJÍCÍ, dát si to, na co máte chuť. Neškrtit se, nepředstavovat si u každého jídla, jaký to má asi složení  a jestli to vůbec můžete nebo ne.

Ono, když tomu jednou podlehneš, už není tak lehký se z toho dostat. Jak jsem v jednom z mých prvních článků psala, u mě to začalo docela brzy. Na jednu stranu jsem vlastně vděčná za to, že neničím své tělo nezdravým jídlem, ale na druhou stranu to musí mít svoje hranice. A ty já bohužel dost překročila. Bylo období, kdy jsem se jíst bála. Bála jsem si dát COKOLIV “zakázaného”. Došlo to až do fáze, že jsem opravdu jedla jen zeleninu, kuřecí, suchou rýži a podobně. “Tuk” nebo “Cukr” pro mě byly zakázaná slova. Heh….Posedlost level milion. Kdo se v tom taky poznává?

Nějakou dobu to šlo, já si držela pěknou postavu. Na pidi porce jídla si zvykla, už mě ani nehonila mlsná. Ale po čase jsem se z ničeho nic začala cítit tak slabá, neměla jsem energii na tréninky, začaly mít zdravotní problémy, zhoršil se mi spánek. Byla jsem permanentně podrážděná, nikam neměla náladu chodit. Tak nějak jsem přestala žít – jediný co mě zajímalo, bylo cvičení, buchtičky na břiše, hubený nohy a 100% dodržení jídelníčku.

Jednoho dne jsem si ale řekla: “DOST!”. Přiznala jsem si, že to není v pořádku. Požádala jsem o pomoc manžela mojí sestry, je to bývalý kulturista a v jídelníčcích se celkem dobře vyzná. Díky němu jsem navýšila sacharidy i tuky, zařadila druhé večeře, začala jíst pravidelně. Moc mi to pomohlo, přestala jsem se totiž plácat v začarovaném kruhu a nastavila si alespoň nějaký řád. Ale co si budeme povídat, kulturistika a sportovní aerobik je něco jiného, určitě to byl posun dopředu, ale 100% to nebylo.

Po nějaké době jsem si přestala být jistá, že sestry manžel ví, co dělá. Na zvýšení přijmu (hlavně bílkovin) jsem si zvykla a tělo si říkalo o větší množství, ale toho jsem se opět začala bát. A zase jsem byla na začátku. Nepřidala jsem a opět se začala škrtit. Vzhledem k mému výdeji, kterého jsem díky závodění měla až až, to bylo opravu nedostatečné. Zlomovým okamžikem pro mě byl až závod na podzim 2015. Já, která se nikdy bez boje nevzdala, jsem musela po prvním soutěžním kole odstoupit a závod jsem nedokončila. Neměla jsem sílu, sestavu bych neodjela. Věděla jsem, že by to nedopadlo dobře. Dost jsem to obrečela, připadala jsem si strašně, jak největší srab.

Tato událost však pro mě byla rozhodující a zpětně za ni děkuji – konečně jsem vyhledala odbornou pomoc profesionálů. Nemyslím tím pomoc psychickou, ale spíš rady ohledně jídelníčku. Potřebovala jsem poradit s tím, jak by se měl vrcholový sportovec stravovat, aby měl dostatek energie na ten nejlepší výkon. Chtěla jsem mít plno energie, ale zároveň stále vypadat dobře. Na doporučení jsem se dostala do výživového Centra Petra Havlíčka ( pořad “Jste to, co jíte!”).  

Chtěla jsem mít přesně nalajnované, kolik, co a kdy mám sníst. A tím mi bylo v Centru vyhověno. Jídelníček s přesnou gramáží jídel – konečně! Nastaly obrovské změny, ubrali jsme na bílkovinách, kterých jsem na svoji váhu měla poměrně dost, navýšili jsme však sacharidy a to celkem extrémně, možná trojnásobkem v porovnání s tím,  jak jsem se stravovala doposud. Bála jsem se toho, ale zároveň jsem odborníkům v centru důvěřovala. Jídelák jsem plnila do posledního gramu a po celkem krátké době se začalo vše zlepšovat, byla jsem konečně plná energie a dokonce jsem i lépe vypadala. Navýšení sacharidů na mě mělo neskutečný vliv, byla jsem snad ještě víc vyrýsovaná :-D.  A navíc tréninky začaly zase trošku vypadat, můj výkon se zlepšoval. Našim cílem bylo celkové navýšení příjmu, dělali jsme to však postupně, každý měsíc jsem se dostavovala na průběžné měření a konzultace, kde jsme vše podle potřeb upravovali.

Pak ale nastaly velké změny, skončila jsem s aerobikem a můj výdej se radikálně snížil. Cvičit jsem nepřestala, do posilky nebo zaběhat jsem chodila stále, to bych si neodpustila, ale prostě to přestal být takový extrémní fyzický i fyzický nápor. Do toho jsem začala brát antikoncepci, další změna jak hrom. Nic se ale nezměnilo, váha a i tělo zůstalo stejné. Ale ne na dlouho.

Z ničeho nic, opravdu mi přijde, že to bylo ze dne na den, jsem se začala cítit hrozně. Šílená únava, návaly horka. A úplně to nejhroší – začala jsem nabírat! A hodně. Psychicky jsem se začala hroutit. Ono když držíte stravu do puntíku, nehřešíte, cvičíte jak šílení a váha jde nahoru, to není úplně příjemný. Pocit zoufalství, beznaděje… Do toho problémy doma, rozchod, zkouškový. Fyzický i psychický stres…. Nechtěla bych se do tohoto období vrátit, opravdu jedno z nejnáročnějších v mém životě. Někomu se to může zdát jako malichernost, ale asi to pochopí jen ti, kteří si tím také prošli.

Běžela jsem opět na pravidelnou kontrolu do Centra Petra Havlíčka. Po měření mě čekal další šok, 7 kilo nahoře (já se doma raději nevážila), byla to sice hlavně voda, ale stejně. PANEBOŽE! Chtěla jsem s mým výživovým poradcem situaci okamžitě řešit, ale jediné pomoci, které se mi dostalo, bylo doporučení, že mám počkat. Jídlo jsem neměla nijak měnit, pouze vysadit antikoncepci. Že prý se tělo samo srovná, ale chce to čas. Třeba rok!

ROK?!?!

DĚKUJI PĚKNĚ, ZA TOHLE SI PLATÍM?!!! Byla jsem zoufalá. Na celé Centrum jsem se vyprdla.

Shoda okolností mě však dovedla až k Iri (blog / instagramse kterou jsem se už delší dobu “znala” z instagramu. Jednoho dne mi po jednom z mých depresivních příspěvků napsala, že by se ráda na můj současný jídelníček podívala a pomohla mi. A tak to začalo. Našim cílem bylo tělo odvodnit a snažit se o nastartování hormonů. O menstruaci jsem mimochodem v roce 2014 přišla. Pak byla na tři měsíce uměle vyvolaná díky antikoncepci, ale po vysazení zase pápá.

Díky úžasnému projetu FitTide se vše začalo zlepšovat, byl mi sestaven jídelníček, ve kterém se razantně snížily sacharidy (ty na sebe vážou vodu – proto jsem furt byla tak oteklá), ale naopak zvýšily tuky (jím například avokádo, slaninu nebo třeba máslo, maso si dělám na řepkovém oleji, jako vážně :-D. – To jsem dřív neznala :-)) Tak trošku “paleo” strava. Tuky mám v jídelníčku hlavně kvůli tomu, aby se mi hormony daly dohromady. MS se sice stále nedostavila, ale to chce čas. Doufám, že se jednoho dne dá všechno dopořádku a já budu jako žena (:-D) fungovat. Chci mít jednou krásnou rodinu a plno dětí. Proto doufám, že všechny kraviny, které jsem kdy udělala na to nebudou mít špatný vliv. Váha se dává pomalu dohromady, já už se vody téměř zbavila a jsem zase šťastná. A hlavně jsem pochopila, že 100% vyrýsovanost prostě není zdravá, není ženská a už vůbec ne celoživotně udržitelná.

img_1522.jpg

Nebudu Vám zde popisovat, jak přesně můj jídelníček v současné  době vypadá, každý jsme jiný, máme jiné potřeby a jiné cíle. To by nemělo cenu. Ale jednu věc Vám řeknu. Navštivte FitTide a nechte si poradit. Jak už s jídelníčkem, tak i tréninkovým plánem. Registrujte se a zkuste to. Dám za to ruku do ohně, važně. FitTide a Iri, děkuju Vám <3.

 

A jaký jsou výhody jídelníčku?

  • Nemám hlad!
  • Nemám chutě
  • Nejsem nefouklá
  • Mám více energie
  • Odvodňuji tělo
  • Hubnu zdravě

V příštím článku vás čeká srovnání jídelníčku od Havlíčka a FitTide ☺️

2 thoughts on “YOU ARE WHAT YOU EAT

  1. Promiň nezlob se, nechci příspěvkem nikoho pobouřit, hlavně tebe, nějak urazit nebo tak..
    Jsem na tom dost podobně, vlastně skoro identicky. Ale myslím si, že nechat si sestavovat jídelníčky není úplně cesta k nejlepším zítřkům…
    Za mě, mám pocit, by bylo nejlepší, kdybychom se absolutně odpoutaly od nějakých myšlenek na jídlo, plánování, řešení, počítání. Do té doby, než bude hlava v pohodě. Byla by to celkově myslím úleva, jak pro tělo, tak pro duši

    Ale ano, vím, chce to velkou odvahu, sebedúvěru, odhodlání a krok do neznáma. Zároveň sebekontrolu, ale ne v negativním slovasmyslu omezování se.

    Like

    1. V tom s tebou 100% souhlasím. Také bych se z toho ráda dostala a nemusela při každém soustě přemýšlet, zda můžu nebo ne… Ale Jídelníček je pro mě v současné době to nejlepší řešení. Dodává mi to pocit jistoty a klidu. 🙂

      Mým cílem je od toho pomalu ustupovat, ale v zatím na to ještě nejsem připravená…
      Děkuju za tvůj komentář 🙂

      Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

w

Connecting to %s