DVĚ PÍSMENKA NA DVĚ VĚCI

….ano, je to tak. Konečně je to příšerně stresující období za mnou. Vlastně ani už nemůžu uvěřit, že je hotovo! Jsem Bc., jupí.

A tímto se Vám omlouvám, že jsem byla měsíc off. Teďka zase začnu psát, protože mě to vážně baví.

 

Víte, jsem docela stresař, všechno asi moc prožívám. Měla jsem to tak vždycky, na tréninku, na závodech, při zkoušce. Nebo třeba při maturitě – tu jsem taky asi kvůli nervům nedala hned v květnu. Školní část českého jazyka – literatura a otázka číslo 13 se mi stala osudnou. Hlavně si nikdy neříkejte: “Hlavně ne 13, cokoliv, hlavně ne tuhle otázku!”. A hádejte, co jsem si vytáhla?! 😀 Styděla jsem se za to, že jsem byla jedna z těch pár lidí, kteří museli jít v září. Dost to ovlivnilo další roky, nemohla jsem nastoupit na vejšku a musela rok čekat. Ale zpětně musím říct, že vše se děje z nějakého důvodu,  ten rok “volna”, kdy jsem chodila na jazykovku mi hodně otevřel oči. Začala jsem chodit do práce, odstěhovala se z domu….

 

O to víc jsem se bála státnic, měla jsem strach, že zase nebudu mít štěstí. Že opět budu jedna z těch, kteří to nedali…

Přípravu jsem tedy nepodcenila, na poslední zkoušku semestru jsem šla ještě v předtermínu, abych měla co nejvíce času na učení. Věděla jsem, že státnice budou probíhat v rozmezí 29.5.-2.6., ale do poslední chvíle nebylo jasné, kdo kdy půjde. Moje první pocity, když jsem si pročetla otázky – aha, tak to jsem se měla začít učit už tak před rokem (haha). Pustila jsem se do toho a opravdu se denně učila, první týden děsný. Španělská vesnice, nic jsem si nepamatovala!


Pomalu se to začalo zlepšovat a já si i našla systém, jak mi to lezlo pěkně do hlavy:

  1. Rozhodně jsem se nemohla učit doma – díky všem kavárnám v okolí ❤

Pokud také hledáte nějakou klidnou kavárnu na učení, určitě doporučuji Cafedu, La Boheme Cafe a nebo Costa Coffee na Chodově (ta na střeše je super a ještě si za tu dobu boží obsluha zapamatovala, co přesně piju a s mým příchodem už se káva vařila :-D)

  1. Hodně barviček – růžová, žlutá, oranžová, zelená. Mám celkem fotogenickou pamět a tohle mi hodně pomohlo
  2. Výpisky z výpisek. A z těch výpisek další výpisky – redukovat to neuvěřitelný množství informací
  3. Učit se ve dvou? To nej nej nej řešení! Díky, Nikolko ❤
  4. Nevěřím, že někdo vstane a učí se od rána do večera. Já si dělala pauzičky. Na jídlo, sport, ale i jsem stihla chodit do práce!

Když mluvíme o těch pauzách, zhruba uprostřed mé měsíční přípravy jsme s mamkou odjely na prodloužený víkend na Moravu. Já si skvěle vyčistila hlavu, odpočinula si a pak šlo učení zase o něco lépe.


 

Blížil se pomalu termín, kdy to mělo vypuknout. Ale ne, bože, jdu až poslední možný den. Chci jít hned v pondělí, ať to mám za sebou. Bohužel byl však seznam sestaven abecedně a já se proklínala, proč se nejmenuju Avolfová například :-D. Od pondělka se začaly sociální sítě plnit statusama a fotkama Bc. Bla Bla, to bylo opravdu týrání. Navíc k mému zjištění komise nebyla úplně ve formě, ptali se něco úplně jiného, než jsem se učila. NO VÝBORNĚ!

“Zachovej klidnou hlavu, to dáš!”

Nezachovala jsem, poslední tři dny jsem probrečela.

Když přišel den D, říkala jsem si: ,, Už mi je jedno, jak to dopadne, jediná pozitivní věc totiž je, že už se zítra nebudu muset učit!”.

Začátek státnic byl vcelku pozitivní, přišla jsem poprvé v životě do školy včas, první holka už byla uvnitř – tik ťak, tik ťak – nekonečný čekání – DALA TO! Jenže pak šel na “popravu” další spolužák a tomu to nedali. Říkala jsem si, že smůla už je pro dnešek vybrána. ALE! Ani následující spoužák to nedal.

 

No a pak přišla řada na mě. Vzhledem k okolnostem se mi opravdu MOC chtělo 🙂 Nádech – výdech, jde se na to. Obhajobu bakalářky jsem měla našprtanou snad i pozpátku, jenže předsedu komise nezajímala ta “omáčka” okolo, chtěl přejít ihned k věci a to mě totálně rozhodilo. Jeho “Honem, urychlete to!” mi zní v uších ještě teď. 😀 No děsný, ale zvládla jsem to. Pak ovšem přišla ta horší část – zkoušení dílčích předmětů. První předmět mě rozhodil tak, že jsem na další tři měla zatemněný mozek a musela jsem dost improvizovat. Po téměř hodině jsem vylezla úplně hotová z učebny a čekala za dveřmi na onen verdikt. Byla jsem si téměř jistá, že to prostě nemám a půjdu až za rok (u nás na škole žádné opravné státnice v září/zimě neexistují). Ty tři minuty, kdy jsem čekala za dveřmi, se táhly jak… no jak nevím co, teď mě zrovna žádný přirovnání nenapadá. “Něco bylo výborné, něco horší, ale gratulujeme Vám.” Takovou úlevu jsem snad ještě nezažila. Vylezla jsem ze třídy a začala brečet, všechno to ze mě najednou spadlo a já byla v ten moment určitě ta nejšťastnější osoba na planetě!

img_2249.jpg

Dneska už je to vlastně přesně týden, co se to stalo. Plánovala jsem si, že vám o tom všem hned napíšu. Ale já byla tak vyčerpaná, že jsem zatím ještě ani neoslavila. Dojde mi to asi až po promoci, kterou máme přesně za týden. Na tu se moc těším!

 

A co teď? Chci jít určitě dál. Uvidím, jak mi dopadnou přijímačky, ale jednu školu už mám potvrzenou. Takže studentem zůstávám a ty dva roky na navazujícím už prostě nějak doklepu. 🙂

Všem, kteří to už taky dali, gratuluji. A vy, kteří to máte před sebou, vám držím palce a přeji nejvíc štěstí, protože o tom to je především.

Nebo snad štěstí přeje připraveným ?! 🙂

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s